Simonovy vzpomínky jsou velmi přesné. A stejně jako Simon jsem se během studia nevyhnul průšvihu, ale jiného rázu, viz níže. K tělocviku ještě doplním, že nám jednou prof. Boura dal tak do těla, že jsme týden nemohli skoro chodit, každého schvátil svalová horečka. Krom povinných cviků nám dával volnou ruku při výběru, takže jsme kolikrát hráli fotbal nebo volejbal.
U Ing. Jana Křivského si ještě pamatuju jeho výzvu studentů, zdali se posadí doprostřed nebo k „voknu,“ načež pak reagoval odpovědí: „tak kdo si ještě kvokne“. Nezapomenutelné jsou i výkresy, zvláště ten z deskriptivní geometrie, jehož vzor si Simon vypůjčil z nástěnky. Já jsem pak jel k němu domů, abychom si ho zkreslili. To byla moje první a poslední návštěva u něj. Všechno, co mě Ing. Křivský naučil, se mi později v profesním životě hodilo.
Zástupce ředitel Pelikán vzbuzoval respekt už svou mohutnou a rozložitou postavou, ale i tak jsem skončil u něj na koberečku, když jsem si dovolil prohlásit v hodině ruského jazyka: „proč se mám učit ruské autory, když neznám ani ty české“. Ten se naštěstí zachoval rozumně a dobře to dopadlo. Byl to férový chlap.
M. Patera, 27.08.2019