Ing. Viera Siladiová 1958-1976

Nástup do školy

V prosinci r. 1950 jsem se přistěhovala do Ústí nad Labem, kde můj manžel od roku 1949 pracoval ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v organickém výzkumu. Závod mne ihned zaměstnal. Nabídli mi místo ve výzkumu. Odmítla jsem a nastoupila do provozu azobarviv jako asistentka vedoucího. Potom jsem pracovala jako vedoucí výrobního provozu rozpouštědel a po 2 letech jako technolog výroby sirných barviv. Měla jsem provozy a lidi v nich pracující velmi ráda. Organizační práce doplněná zaváděním nových výrobků mi velice vyhovovala. Byla jsem tehdy jediná provozní inženýrka. Počáteční nedůvěru, dokonce averzi vůči tomu, že jsem „žena“, jsem velice rychle odstranila. Bohužel, ze zdravotních důvodů jsem v roce 1954 musela změnit pracoviště. V chemičce jsem měla výbornou možnost mnoho se naučit od vynikajících odborníků, jako byli Dr. Burian, Dr. Leminger a mnoho dalších. Ing. Haken, tehdejší ředitel SPŠCH, mi ihned nabídl místo učitele a já jsem 1. září 1954 nastoupila. Na škole byly v té době dvě první třídy technologické a jedna tukařská, stejný počet tříd i ve druhém a třetím ročníku. Základní chemii, laboratorní cvičení a analytickou chemii kvalitativní učili středoškolští profesoři. Inženýři učili technologii, fyzikální chemii, speciální metody analytické a titraci. Inženýr musel mít před nástupem do školy aspoň pětiletou provozní nebo analytickou praxi. Pedagogický sbor mne přijal velice dobře a pomáhal mi zdolávat hlavně pedagogicko-metodické neznalosti. Byli to starší páni, taktní a znalí své práce. Nelze na ně zapomenout: Ing. Haken, Ing. Dlouhý, Dr. Ing. Skutil, Ing. Šabata. Rok po mém nástupu přišel k nám i Dr. Ing. Čech. Všichni byli osobnosti, znali svůj obor a přitom měli mnoho intelektuálních zájmů, inklinovali též k umělecké tvořivosti. Ing. Haken psal krásné básně, tukař Ing. Bartoň byl výborným hudebníkem. Učitelský kolektiv byl vyrovnaný, spolupráce mezi vyučujícími všeobecně vzdělávacích předmětů a chemiky byla velmi kolegiální a přátelská. Kromě dvou kolegů měli všichni dokončené vysokoškolské vzdělání. Někteří si vzdělání dále rozšířili: prof. Plachý měl aprobaci matematika-fyzika a dálkově vystudoval elektroinženýrství, prof. Hoza a Kopřiva získali titul RNDr. SPŠCH byla založena v roce 1952, kdy zanikla závodní Nižší průmyslová škola. V souladu s přáním absolventů této školy a vyučených lučebníků a laborantek otevřela SPŠCH večerní pětileté studium pro chemiky. Každoročně se otevírala jedna třída v prvním ročníku. Nedostatek vyučujících řešila škola externími pracovníky z okolních chemických závodů - Spolku pro chemickou a hutní výrobu, Setuzy, Chemopharmy a z výzkumných ústavů. Osobně jsem byla s novou prací velmi spokojená. Změna mi prospěla, na podzim r.1955 jsem porodila první dceru. Maminka mi ji vozila do školy na odpolední kojení a mí žáci se po letech přiznali, jak se střídali u kočárku při procházkách v parku blízko školy. Spolupráce učitelů s asistentem p. Culkou, skladnicí p. Skutilovou, sekretářkou p. Pánkovou a ostatními zaměstnanci školy byla velmi dobrá.Ve funkci ředitelky SPŠCh od 1. 9. 1958 do 30. 6. 1976

O prázdninách v r. 1957, kdy jsem pobývala mimo Ústí, jsem obdržela od p. sekretářky Pánkové gratulaci k mému jmenování ředitelkou školy. Nic jsem o tom nevěděla - vrátila jsem se domů, Ing. Haken také nic netušil o odvolání z funkce. Okamžitě jsem kontaktovala příslušné instituce a vysvětlila jim, že nemohu funkci převzít, byla jsem totiž těhotná. Mé námitky byly pádné, Ing. Haken přešel do učitelského stavu a ředitelem byl jmenován Dr. Ing. Beníšek, který přišel na naši školu z Vojenské akademie z Brna. Byl velmi ochoten funkci zastávat. V březnu 1958 jsem porodila další dceru a vzhledem k tehdejší velmi krátké mateřské dovolené, jsem musela nastoupit 14 dní před koncem školního roku. Od nadřízených orgánů jsem se dozvěděla, že Dr. Beníšek mne pouze zastupoval a já jsem musela funkci ředitelky převzít 1. září 1958. Mí kolegové se ke mně zachovali prvotřídně. Skoro všichni mi nabídli pomoc a spolupráci. Musela jsem absolvovat různá školení, seznámit se s výnosy ministerstva školství a KNV. Tehdy byl jediným krajským inspektorem pro všechny průmyslové školy Ing. Šeda - strojař. Byl velmi vstřícný a vždy ochotný poradit. Začátky byly těžké, ale smysl pro organizační práci jsem měla, vůli zvládnout úkoly také. Mým hlavním cílem bylo udržet úroveň našich absolventů, vychovat je v duchu lidskosti a slušnosti, vytvořit na škole dobré materiální podmínky a mít kvalitní spolupracovníky. Věděla jsem, že toho lze docílit jedině v dobrém kolektivu a se schopnými lidmi. Působila jsem na škole skoro čtvrt století, tj. polovinu doby její existence do dnešních dnů. Ať výsledky našeho snažení a naší práce jsou odpovědí na to, zda se nám to aspoň částečně povedlo?! Během let se profesorský sbor značně obměnil. Kolegové odcházeli do důchodu a přicházeli mladí. V oboru tuků nastoupil Ing. Jirkal a Ing. Bredlová. Novými učiteli chemie byli Ing. Chalupa - výborný fyzikální chemik, Ing. Chuchút, matematici prof. Farský a Pospíšilová a tělocvikáři prof. Hlaváčková a Boura, perfektní češtinář prof. Pospíšil, Ing. Pitřík - výbušninář a Ing. Figarová - analytická chemička aj.

Účast školy na různých akcích

Publicistická činnost

Autorem učebnice chemické technologie byl Ing. Haken, spoluautorkou učebnice fyzikální chemie Ing. Siládiová, spoluautorem Sbírky příkladů a úloh z chemie Dr. Hoza. Členové sboru publikovali různá pojednání v časopisu Odborná škola, vydávaném Ústavem odborného školství. Byli jsme členy komisí pro tvorbu osnov při Ministerstvu školství. Zájmová činnost Kromě účasti na chemických olympiádách jsme se zúčastnili sportovních soutěží. Měli jsme dobrou rockovou skupinu, pěvecký sbor a hereckou skupinu, která vystupovala na školních akcích i studentských sešlostech. Vedl ji žák Jan Vagner, který později vystudoval herectví. Kontakty se zahraničím Roku 1962 jsme navázali družební kontakty s Ingenieurschule Köthen v tehdejší NDR. Každoročně ke konci školního roku jsme vyměňovali skupiny 25-30 žáků 3. ročníku. Naši partneři pracovali v Chemičce 14 dní a 1 týden se rekreovali ve Vysokých Tatrách. Naši žáci pracovali v chemickém průmyslu v NDR a týden trávili u Baltu. Celou akci finančně zajišťovaly závody z obou zemí, jako doprovod a dozor se zúčastnili vyučující obou škol. Byla to velmi prospěšná činnost. Žáci se snažili o dobrý prospěch, aby mohli být na tuto akci vybráni. Vznikala nová přátelství mezi studenty i vyučujícími, která trvají dodnes. Zúčastnila jsem se s Dr. Čechem i závěrečných zkoušek v Köthenu a dále jsme byli pozváni na oslavy 75. výročí založení školy. Vyzvali mne, abych bez přípravy promluvila. Největší úspěch mělo mé přání, aby žáci měli „gemütliche Lehrer“- milé, dobrosrdečné učitele. Obor tuků každoročně organizoval studijní exkurze do Maďarska, kde v té době byl průmysl umělých tuků, mydlářství a kosmetický průmysl na velmi dobré úrovni. Studenti si na cestu vydělali brigádami. Spolupráce s průmyslovými podniky a výzkumnými ústavy V šedesátých letech povolila ministerstva školství a průmyslu účast škol na řešení dílčích úkolů závodů. Byly navázány smluvní vztahy, zadavatelem byl závod a úkol řešily školy. Vznikaly pracovní zájmové skupiny, které za vedení učitelů řešily úkoly ve školních laboratořích nebo prováděly různá měření na pracovištích závodu. Činnost byla i finančně, byť skromně, dotovaná. Tuto činnost jsme vykonávali po dobu trvání platnosti výnosu.

Průzkum uplatnění absolventů školy

Vypracovali jsme dotazník, který jsme rozeslali absolventům. Okruh otázek se týkal: funkčního zařazení, fluktuace, odborné připravenosti absolventů, mimopracovní činnosti apod. Náš dotazník byl zveřejněn v Odborné škole a doporučen ostatním školám. Vyplněné dotazníky jsme statisticky zpracovali. Zjištěná fakta byla v mnoha hlediscích užitečná pro naši pedagogickou činnost.

Studium na vysokých školách

Asi do roku 1968 byl počet možných přihlášek na VŠ určen - asi 20 % absolventů SŠ. Řada absolventů studovala též dálkově při zaměstnání. Měli jsme přímé kontakty s VŠCHT v Praze a sledovali jsme studijní výsledky našich absolventů v jednotlivých oborech. Z 200 posluchačů daného oboru byli naši žáci vždy mezi prvními 50 studenty.

Setkávání s bývalými absolventy

Každých 5 let se schází žáci z jednotlivých ročníků na jubilejních setkáních, kterých se zúčastňují třídní profesoři i ředitel školy. Na těchto srazech se dovídáme o pracovním zařazení našich žáků, úspěších v práci, o jejich osobním životě. Každý rok se těchto setkání zúčastňuji - letos na 45. výročí maturantů z roku 1957. Dnes jsou to převážně důchodci. Mnozí dříve zastávali různé vedoucí funkce v závodech a pracovali ve svém oboru. Nikdo nebyl trestně stíhán. Mnohokrát v životě si někdejší spolužáci vzájemně pomohli, duch soudržnosti bývalého třídního kolektivu stále trvá. Na těchto setkáních se dovídáme o spolužácích žijících mimo republiku. Od roku 1990 přicházejí absolventi i z ciziny: z Německa, Kanady, USA, Austrálie. Bohudíky se všichni uplatnili velmi dobře - někteří vystudovali vysokou školu - dva mi zaslali disertační práci, dva přednášeli na univerzitách. Jeden náš absolvent z roku 1956, Ing. Leman, dokonce dojíždí z Německa a přednáší na VŠCHT v Pardubicích. Loni jsem se poprvé na srazu třídy po 45 letech setkala s absolventem Dr. Kolínským, který pracoval jako geolog v mnoha částech světa.

Konec mého působení na SPŠCh

V roce 1974 jsem podala žádost o uvolnění z funkce ředitelky z rodinných důvodů. Žádost byla zamítnuta. V roce 1976, kdy jsem dosáhla věku 54 let, jsem podala žádost o starobní důchod. Časnější odchod do důchodu byl možný vzhledem k mému věznění v koncentračních táborech. Současně jsem byla uvolněna z funkce ředitelky školy. Chtěla jsem ale zůstat ve škole a učit. To mi bylo umožněno na jeden školní rok. V roce 1977 jsem dovedla třídu 4.B k maturitě. Potom, až do roku 1985, jsem na částečný úvazek učila zdravotní laborantky na Střední zdravotnické škole fyzikální chemii a analytickou chemii. Ve svých osmdesáti letech se věnuji svým zájmům a především rodině. A také pomáhám výboru Českého svazu bojovníků za svobodu jako jednatelka.

Ing. Viera Siladiová