S ředitelem školy, Ing. Jaroslavem Panchartkem, jsem se setkal pouze několikráte, a to mimo řádnou výuku. S výjimkou výše vzpomínané nepříjemnosti to byla vždy setkání lidsky nesmírně příjemná. Opravdu jsem cítil od všech pedagogů, které jsem zmínil, i které jsem zapomněl zmínit, maximální podporu. To se neopakovalo později na PřF, bylo to jako noc a den. O to více jsem si odstupem času uvědomil, jak skvělí lidé to byli, jak skvělou atmosféru ve škole dokázali vytvořit a jak výjimečné v mém životě roky strávené na „chemárně“ v Ústí byly.
Text vznikal jeden večer, nemám k dispozici žádné podpůrné materiály, vycházel jsem pouze z toho, co paměť vydala. Nevybavuji si již ani přesné názvy předmětů, v některých případech ani jejich přesné zasazení do průběhu studia, splývají mi i částečně 3. a 4. ročník, nejsem si jistý ani některými křestními jmény vyučujících, tak jsem je neuvedl. Za jakékoliv nepřesnosti v textu se proto omlouvám.
Simon Cihelník (15.4.2019)
Vzpomínky a komentáře
1Simonovy vzpomínky jsou velmi přesné. A stejně jako Simon jsem se během studia nevyhnul průšvihu, ale jiného rázu, viz níže.
K tělocviku ještě doplním, že nám jednou prof. Boura dal tak do těla, že jsme tejden nemohli skoro chodit, každého schvátil svalová horečka. Krom povinných cviků nám dával volnou ruku při výběru, takže jsme kolikrát hráli fotbal nebou volejbal.
U Ing. Jana Křivského si ještě pamatuju jeho výzvu studentů, zda-li se posadí doprostřed nebo k voknu, načež pak reagoval odpovědí: "tak kdo si ještě kvokne".
Nezapomunetlné jsou i výkresy, zvláště ten z deskriptivní geometrie, jehož vzor si Simon vypůjčil z nástěnky. Já jsem pak jel k němu domů, abychom si ho zkreslili. To byla noje první a poslední návštěva u něj. Všechno, co mě Ing. Křivský naučil, se mi později v profesním životě hodilo.
Zástupce ředitel Pelikán vzbuzoval respekt už svou mohutnou a rozložitou postavou, ale i tak jsem skončil u něj na koberečku - tp když jsem si dovolil prohlásit v hodině ruského jazyka: "proč se mám učit ruské autory, když neznám ani ty české". Ten se naštěstí zachoval rozumně a dobře to dopadlo. Byl to férovej chlap.
Mgr. Alice Jirkovská nás měla na angličtinu a když odcházela na mateřskou (polovina druháku nabo třeťáku), tak jsme za ní dostali náhradu ve formě p. Berouska (dle Simona žil v New Yorku) a nejlepší známky z angličtiny byly ten rok trojky. Musím přiznat, že alespoň mě naučil základní konverzaci tak dobře, že i po 5. letech studia na všcht (tam byla angličtina jeden semestr a pouze odborná - názvosloví a tak) jsem uměl mluvit, s poslechem to bylo horší a zlepšilo se to až v prvním zaměstnání v AGC), díky p. Berousku.
Na matematiku k nám docházel na praxi p. Havíř, asi student pedagogické fakulty, ten se mi vryl do paměti dvěma věcmi:
- vždycky přílitl do třídy v kožené bundě, kterou pak hodil na kantorskou židli
- loučil se s námi se slovy: pěknej vejkend přeju a zmizel
k chemickému inženýrství- učebnice nesla tenkrát název chemická technika a mám ji dodnes doma.
Z laborek mám několik vzpomínek, ale dvě vyčnívá-
1. to když jsme do malé laborky (v budově byla velká a malá laborka) vyfasovali jako záskok Ing. Jirkala, tenkrát už důchodce, který ke mně přistoupil a se slovy: "máš tu kyselinu dost studenou, strčil prst do kádinky, kde jsem ředil kyselinu sírovou.
2 když jsem se chtěl přesvědčit, že ethen hoří žlutě, což bylo proti předpisům. Tak Simon nelenil a ethen zachytil a zapálil, použil klasickou skleněnou trubičku.
Se Simonem jsem strávil skvělých a nezapomenutelných 10 let v jedné lavici a někdy i na teplickém autobusovém a ústeckém vlakovém nádraží při čekání na spoj a i přes to jsem netušil, jaký má odpor vůči fyzikále a ani si nepamatuju ten jeho průšvih ve Spolchemii. Já to mám naopak, mám rád anorganickou a fyzikální chemii, nemám rád organickou chemii.
Zato si pamatuju, jak se snažil všude možně získávat separáty (žádosti rozesílal do celého světa dopisy), jeho cesty do prahy kvůli konzultacím...
A perlička na závěr: Simon si s několika spolužáky domluvil u zmíněného doktora Kopřivy výuku latiny.
Se Simonem jsme se naposled viděli někdy v r. 1996 nebo 1997 v parčíku před všcht.
Na závěr musím poděkat všecm přednášejícím odborných předmětů vyjma matematiky a fyziky (hodinová dotace byla menší na úkor odborných předmětů a laborek) protože mě výborný způsobem připravili na studium všcht, kde jsem se musel doučovat pouze matematiku a fyziku.
M. Patera, 27.08.2019
Přihlaste se, pokud chcete připojit vlastní vzpomínku.